Elena chytila Declana za ruku. „Ještě pořád popíráš, že nespíš?“

Když Declan pochopil, že naletěl, nezlobil se; cítil jen úlevu. „Hlavně že jsi v pořádku. Ale už mě takhle neděs. Potřebuješ odpočinek.“ V hlase měl patrné obavy.

„Přestaň se vyhýbat odpovědi. Co se děje?“ naléhala Elena.

Declan si povzdechl: „Nevím. Začalo to nedávno. Myslel jsem, že to zvládnu sám. Nechtěl jsem ti přidělávat staros