GENEVIEVE.

Ticho v hotelovém apartmá se protahovalo tak dlouho, až to působilo jako fyzický trest. Ani nemrkl. Přestal se na mě dívat. Svůj intenzivní pohled upřel na prázdné místo kousek nad mou hlavou a choval se, jako by ho setkání s mýma očima takhle zblízka na místě zabilo.

Hruď se mi dmula s každým nádechem. Věděla jsem, že navrhnout tohle mému miliardářskému šéfovi je zbrklé. Naposledy, když jsem udělala něco tak šíleného, chytila jsem kulku za cizího člověka jen z čistého instinktu a bez rozmyslu. Ale to drásavé zoufalství vymazat Caleba, drhnout jeho zvrácenou zradu z kůže, přehlušilo veškerý racionální strach, který mi v mozku zbýval.

„Opatrně,“ řekl konečně pan Mercer. Jeho hlas byl tichý, drásavý zvuk, co vibroval tichou místností. „Nemáš nejmenší tušení, o co žádáš.“

Roztřeseně jsem vtáhla vzduch a nutila své plíce, aby pod drtivou tíhou jeho přítomnosti fungovaly. „Vím naprosto přesně, o co žádám,“ zašeptala jsem.

V tu chvíli se na mě podíval. Poprvé od chvíle, kdy jsem pro něj začala pracovat, jsem skutečně pochopila, proč se všichni v korporátním světě Anderse Mercera báli. Nepotřeboval říct ani slovo, aby vyzařoval smrtící nebezpečí. Stačilo, když tam stál a poslouchal.

Nikdy předtím jsem se na něj nepodívala takhle zblízka. Srdce mi odmítalo zpomalit. Jeho chladné, bouřkově šedé oči mě přibily na místo a strhly ze mě moji obranu.

„Nešukám se svými zaměstnanci, Gen.“

Podlomila se mi kolena z toho drsného, viscerálního způsobu, jakým slovo šukat odsekl. Po krku mi vyjelo zuřivé horko a spalovalo mi tváře. A to mě zrovna oslovil Gen?

V koutcích očí mě štípala vlhkost. „Nikdo se to nedozví. Přísahám. Jen pro tentokrát. Buďme jako dva cizinci, co si spolu prostě na jednu noc něco začali.“ Těžce jsem polkla a hledala v jeho stoické tváři jakoukoliv známku podvolení. Tohle byl hloupý tah, katastrofální riziko, ale teď už jsem nemohla couvnout. Most za mnou už hořel.

Jeho pohled klesl k mým ústům, na těžkou vteřinu tam utkvěl a pak vystřelil zpátky k mým očím. Viděla jsem válku, která v něm zuřila. Jeho strnule a neústupně zatnutá čelist ukazovala na fyzické napětí, pod jakým byl.

„Ty to nechápeš, Genevieve.“ Udělal pomalý krok vpřed. Uzavřel ten malý prostor, který mezi námi zbýval. Dech se mi zadrhl v hrdle. Snažila jsem se odvrátit zrak, ale jeho velké prsty vystřelily a chytily mě za bradu. Jeho stisk byl pevný a neústupný a nutil můj pohled, aby zůstal přivázaný k jeho.

„Beru si tvoji sestřenici,“ řekl tiše a každé jeho slovo byl kalkulovaný úder. „A já nedělám skandály. Běž spát, obejmi polštář a pobreč si kvůli svýmu příteli, než nás oba zničíš.“

Jeho blízkost mi působila závrať. Bylo to jako stoupnout si bosýma nohama do žhnoucího ohně. Temeno mé hlavy mu stěží sahalo po pevnou bradu. Jeho hlas zněl neústupně, ale jeho tep prozradil lež. Viděla jsem, jak mu buší – rychlé, zběsilé tepání na straně jeho silného krku.

„Nikdo se to nikdy nedozví,“ zatlačila jsem dál a nechala bolest a vztek z dnešní noci, ať převezmou řízení. „Ledaže byste se bál, že se nevyrovnáte muži, na kterého se snažím zapomenout... pane?“

S těmi posměšnými slovy jeho oči ztmavly. V jejich hlubinách zavířilo něco nebezpečného, divokého a nezkroceného.

Než jsem stačila zformovat další slabiku, pan Mercer ovinul své dlouhé prsty kolem mého hrdla. Strčil mě dozadu a přirazil mi páteř k nejbližší stěně. Ten náhlý náraz mi vyrazil vzduch rovnou z plic.

„Hraješ si s ohněm takhle vždycky?“ Jeho hlas se změnil. Ta chladná, uhlazená profesionalita, kterou nosil během pracovní doby, zmizela. Teď byl jeho tón drsný, odtažitý a kapala z něj syrová, predátorská dominance.

„Jen když už jsem se spálila,“ zašeptala jsem zpátky.

Nevěděla jsem, odkud se ta slova berou. Kdesi mezi podlahou Calebovy ložnice a tímhle dusivým hotelovým pokojem jsem přestala počítat rizika. Část ze mě se rozhodla, že jestli má dnešní noc každopádně bolet, tak ať to bolí kvůli něčemu, co jsem si pro sebe vybrala sama.

Díval se na mě celou dlouhou, trýznivou chvíli. Na tvrdé čelisti mu zacukal sval.

Jeho široký palec lehce přitlačil na mou zběsile pulzující tepnu. Můj nepravidelný srdeční tep prozradil můj rostoucí strach.

„Víš, co chceš. Nevíš, co si beru já.“

Jeho oči přejížděly po mém obličeji s nulovým spěchem. Ten pomalý, kalkulující, majetnický pohled byl mnohem děsivější než jakýkoliv výbuch vzteku.

Jeho hlas klesl do hrdelního zavrčení. „Chceš, abych tě ošukal?“ zeptal se přes zatnuté zuby a zněl jako divoký predátor, jehož ego někdo právě podrobil testu. „Víš, co to znamená, když tě ošukám?“

Ruce mi vyletěly nahoru, chytily ho za silná zápěstí, a instinktivně jsem bojovala s jeho pevným stiskem. Místo aby mě pustil, jeho volná ruka se přesunula na stěnu vedle mé hlavy. Pomalu se naklonil a uvěznil mě. Mezi námi nezbyl žádný prostor. Čistý žár vyzařující z jeho mohutné postavy mě pohltil zaživa. Moje srdce udělalo něco trapného a zběsilého, bušilo mi do žeber tak silně, až jsem věděla, že ten rytmus cítí i on ve své dlani.

„Tu tvou malou kundu zřídím tak, že bude samá modřina. Na milování si nepotrpím. Ošukám tě tak tvrdě, že mě budeš prosit, abych přestal.“ Přimáčkl svou pevnou hruď silněji k mojí a přibodl mě naplocho k drahé tapetě. „Když šukám, nepřestávám jen proto, že brečíš. Nepřestávám, protože to nemůžeš vydržet. Přestanu, až skončím. Udělám ti modřiny. Rozervu tě tak, že zapomeneš na každýho chlapa, kterej na tebe kdy přede mnou sáhl. Dny nebudeš moct normálně chodit.“

Jeho dech zhrubl a stékal po mé citlivé pokožce horký a těžký.

„Nebudu tě jen šukat, Genevieve. Vlezu ti do hlavy a překroutím ji, dokud ti myšlenka na kohokoliv jinýho nepřijde úplně zvrácená. Stanu se bolestí, kterou nedokážeš vyléčit, duchem, u kterýho budeš prosit, aby tě znovu strašil.“

Naklonil se ještě blíž. Jeho ústa se vznášela necelý centimetr od mých.

„Jedna noc stačit nebude. Ne mně. Chci, abys to věděla, než to rozhodnutí uděláš, protože ráno nebudu předstírat opak.“

Dech se mi pevně zadrhl v hrdle.

„Takže...“ Zuby otřel mou linii čelisti v kousavém pohlazení. Prsty přitvrdily v pevném stisku mého hrdla. „Pořád si se mnou chceš zašukat, Gen?“

Jeho barvité hrozby děsily samotné jádro mé duše. Ale právě teď moje racionální stránka ležela mrtvá a pohřbená. Jediné, co jsem chtěla, bylo vymazat Caleba ze své mysli. Potřebovala jsem jeho dominanci, aby ty vzpomínky spálila.

„Chci vidět, jak se o to pokusíte, pane,“ vyhrkla jsem. Vmetla jsem mu tu výzvu přímo do tváře a posunula jeho limity za bod, ze kterého už není návratu.

Na zlomek vteřiny ztuhl. Pak jeho velká ruka sklouzla z mého krku na můj zátylek. Přitiskl své rty drtivě na mé a políbil mě tak tvrdě a tak hluboce, že jsem málem omdlela.

„Budeš litovat, že ses takhle rozhodla.“

***

ANDERS.

Kurva.

Celé týdny jsem dělal všechno, co bylo v mých silách, abych tu žhavou, šprtansky vypadající holku držel mimo svůj zorný úhel. Ale osud mi ji neustále házel do cesty a vysmíval se mému sebeovládání.

Když vedení podniku usoudilo, že je zralá na povýšení, a rozhodlo se, že moje soukromá kancelář je to správné místo, kam ji strčit, věděl jsem, že jsem v prdeli.

Od první chvíle, kdy jsem tu holku uviděl, můj pták zapomněl, co znamená důstojnost. Tvrdě sebou škubal a vyžadoval si pozornost jako zatracenej puberťák pokaždý, když prošla dveřmi mojí kanceláře.

Jemná, sladká vůně jejích vlasů mi přinášela vzpomínky, které moji mysl trýznily už šest let.

Měl jsem si vzít její sestřenici. A ona byla zasnoubená s mužem, jemuž bych nejradši prohnal kulku hlavou, jen proto, že byl ten, kdo vlastnil její čas.

Bojoval jsem s tím syrovým, pulzujícím chtíčem, který jsem k ní cítil. Hluboko jsem ho pohřbil. Udusil jsem ho pod hromady smluv a neustálých zasedání správní rady.

Naposledy, když jsem se zapletl se zaměstnancem, málem mě to stálo můj odkaz. Od toho katastrofálního dne jsem nakreslil tvrdou, trvalou hranici. Nikdy jsem nemíchal byznys s něčím, co mělo puls a výplatní pásku s mým podpisem.

Ale teď, vidět tu samou ženu, která z mé hrudi vytáhla něco divokého a hladovějícího, jak stojí přede mnou? Vidět ji zoufalou, roztřesenou, žadonící o jedinou věc, po které moje tělo prahlo noc co noc? To bylo pokušení přímo z hlubin pekla. I ten nejdokonalejší z Božích andělů by tomu propadl, aniž by se ohlédl.

Snažil jsem se ji odmítnout. Zkurveně jsem se snažil.

To měl být konec našeho rozhovoru.

Snažil jsem se otočit, protože to dělá muž, jemuž funguje sebeovládání. Na stole mi ležela hromada práce. Musel jsem chytit ranní let. Měl jsem železné pravidlo, které jsem nikdy neměl ignorovat. V těle jsem měl akorát dost skotské na to, abych to pravidlo umlčel, což znamenalo, že jsem fyzický odstup potřeboval mnohem víc, než jsem potřeboval zírat na její plné, rozechvělé rty.

Ale ona tlačila tvrdě. Zpochybnila moji zpropadenou hrdost. A moje železná kontrola, která byla obvykle neprůstřelná, se zbortila a praskla vejpůl.

„Uděláš kurva všechno, co řeknu, a bez ptaní. Rozumíš?“ varoval jsem ji. Můj hlas zněl v tiché místnosti jako temný, drsný chrapot.

Váhavě přikývla, oči široce rozevřené šokem.

„Řekni to slovy, Gen.“

Těžce polkla. Rychle jsem vyplázl špičku jazyka a olízl si ret, když jsem sledoval ten jemný, nervózní pohyb v jejím hrdle.

Otřásla se pod mým těžkým pohledem. „Ano, pane.“

„Hodná holka.“

Znovu jsem se vrhl na její ústa. Tentokrát tvrději. Trestavě. Chutnala jako horko, sůl a strašná rozhodnutí. Její jedinečná vůně a jemné křivky se mě snažily pohltit zaživa a stáhnout mě pod hladinu.

Kurva.

Dělal jsem všechno proto, abych ji nezlomil napůl. Vypadala tak malá, tak sakra křehká. Když jsem hltal její ústa, temeno její hlavy mi sotva lízalo čelist.

Odtáhl jsem ji od stěny. Přerušil jsem ten trestavý polibek dřív, než bych ztratil i zbytek svých podělaných smyslů a vzal si ji přímo tam opřenou o omítku. Stála přede mnou a lapala po dechu. Její malé, plné rty byly třešňově rudé a oteklé od mých hrubých úst. Oči měla za těmi svými zatracenými tlustými brýlemi dokořán.

Sáhl jsem nahoru, strhl jí obroučky z obličeje a hodil je stranou. „Tenhle krám už nikdy nenos.“

Zblízka, bez těch masivních obrouček, co skrývaly její rysy, byla smrtící. Hleděly na mě velké, modré oči mandlového tvaru. Tančila v nich nevinnost a naivita, co přímo volala divokou bestii ve mně.

Znovu jsem si nárokoval její mokré rty. Nechal jsem ruce volně bloudit po jejím schovaném těle. Dlaně se mi rozprostřely po jejích žebrech, opsaly křivku jejího pasu a stiskly její široké boky. To, co jsem nahmatal pod tou levnou látkou, mě donutilo zanadávat jí do úst.

Ty volné, nadměrně velké sukně a pytlovité šaty, co nosila do kanceláře, byly zasraný lži. Neskrývalo se pod tím nic stydlivého ani plochého. Každý její centimetr byl naprosté nebe.

Naplnil jsem si své velké dlaně jejím plným, vysoko posazeným zadkem. Její široké boky dokonale vyplňovaly můj úchop. Měla tělo vyřezané a vytvarované tak, aby donutilo muže zapomenout na každé pravidlo, které kdy sepsal.

Ježíši. Málem jsem tam přišel o rozum.

Její malé prsty se chytily látky mé oblekové košile. Zoufale za mě tahala, vyhledávala víc tření, toužila po větším žáru. Když jí z hrdla uniklo tiché, bezmocné zakňučení, věděl jsem, že je po mém sebeovládání.

Znovu jsem se od ní odtáhl. Vytlačil jsem přes zaťaté zuby těžký nádech. Tělo na mě křičelo, abych zůstal přitisknutý k jejím měkkým křivkám, ale potřeboval jsem prostor. Potřeboval jsem přesně vidět, kvůli čemu svůj bezúhonný život hodlám spálit na prach.

Hruď se jí zvedala a klesala v trhaných škubnutích.

„Svlíkni se,“ zavrčel jsem.

Udělal jsem krok zpátky, vytvořil vzdálenost a přešel ke kožené pohovce. Popadl jsem křišťálovou karafu a nalil si plnou sklenici whisky. Posadil jsem se, opřel se dozadu do polštářů a sledoval ji.

Když sáhla po lemu té směšné nadměrné košile, prsty se jí divoce třásly. Bože. Kdo do prdele nosil něco takovýho do postele? Vypadalo to jako beztvarý stan. Akorát to ve mně vyvolávalo chuť strhnout jí to holýma rukama z kůže a roztrhat to na cucky.

Košile dopadla na podlahu hotelového pokoje. Kraťasy následovaly vteřinu poté a svezly se jí k nohám.

Stála přede mnou, nahá až na konzervativní bílé bavlněné kalhotky. Látka dělala, co mohla, aby zakryla každý kousek jejího zadku, jako by její křivky byly nějaké špinavé tajemství, které se tak urputně snažila před světem utajit.

Její podprsenka nevypadala jako něco, co bych pro ženu vybral já, kdyby se mě někdo ptal. Byla obyčejná, funkční a nudná jako peklo.

Ale to tělo obalené tím levným prádlem? Každý chlap na světě by zabíjel pro to, aby měl přesně takové tělo svíjející se pod sebou, jak křičí do prostěradla jeho jméno.

Přejel jsem si palcem přes spodní ret a tvrdě jsem zíral na její odhalenou kůži. Pták mi pulzoval tak silně o zip, až to přinášelo opravdovou, oslepující bolest.

„Klekni si.“ Můj hlas klesl do rejstříku, který byl mnohem temnější než jen pouhý rozkaz.

Stáhla obočí. Hlavou se jí nejspíš honily tisíce zběsilých otázek. Ale já jsem jí věnoval jeden ostrý, neústupný pohled a ona všechno to váhání zahodila.

V okamžiku, kdy její holá kolena dopadla na koberec, se uvnitř mojí hrudi něco utrhlo ze řetězu. Pohled na její čistou, nefiltrovanou podřízenost mi přetrhl i poslední zbývající nitku příčetnosti. Kurva.

Ruce jí spočinuly podél těla. Hlavu sklonila dopředu, hedvábné prameny jejích vlasů sklouzly dolů a rámovaly jí obličej jako závěs, čímž mi skryly její zarudlé tváře před očima.

Kriste. Vidět ji takhle – jak se třese v chladném vzduchu, s hladkou pokožkou pokrytou husí kůží, jak se jí zvedá a klesá hruď, zatímco bojovala o dech – rozdrtilo mé sebeovládání na prach.

Položil jsem sklenku whisky na nízký stolek, aniž bych na jedinou vteřinu přerušil oční kontakt. Své velké dlaně jsem plácl na roztažená kolena a naklonil trup dopředu, jen samotným pohledem jsem zkracoval vzdálenost.

„A teď se ke mně doplaz.“