GENEVIEVE.

„Zvládnu to. Dokážu tam dojet včas.“

Stále jsem si to polohlasem odříkávala, když jsem zabouchla dveře taxíku a hnala se ke Calebovu vchodu. Byla to celkem optimistická představa vzhledem k tomu, že už bylo 21:38 a optimismus bylo asi to poslední, co mi v tuhle chvíli ještě zbývalo.

S tím, že propásnu tu desátou, jsem se smířila už někde na půli cesty mezi jazzovým barem a jízdou v taxí