ANDERS.

Stál jsem v obýváku s hodinkami zavřenými v dlani, s telefonem přitisknutým k uchu a se svou trpělivostí visící na tenkém, mizerném vlásku. Barnes mluvil, ale polovina z toho, co říkal, ke mně pronikala jen jako šum, protože se moje mysl neustále vracela k té samé nemožné otázce.

Mohla to být ona?

Mohla tou dívkou být Daphne?

Ta myšlenka nedávala smysl. Dávala až moc velký smysl. Má kůže m