GENEVIEVE.

Auto zastavilo před Kaelenovým domem.

Vystoupila jsem a s tím hořkosladkým úsměvem, který mi stále hrál na tváři, jsem došla ke dveřím a zaklepala.

Dveře se rozletěly a stál v nich Kaelen v hedvábném županu, vlasy ještě mokré ze sprchy a jedno obočí zvednuté tak vysoko, že mu málem zmizelo ve vlasech.

„No ne, no ne.“ Opřel se o veřeje a zkřížil ruce na hrudi. „Marnotratná nejlepší kamar