GENEVIEVE.

Srdce mi tlouklo jako splašený buben a ne a ne se uklidnit.

Když taxík zastavil před Calebovým domem, měla jsem vlhké dlaně, stažené hrdlo a Kaelenova poslední slova mi pořád těžce ležela na hrudi.

Řidič se na mě podíval do zpětného zrcátka. „Paní, jsme tady.“

Zamrkala jsem, vytržená z toho temného místa, kam mě zatáhly mé vlastní myšlenky. „Ach. Jasně. Omlouvám se.“

Zaplatila jsem, vys