GENEVIEVE.

„Je to dnes…“ Donutila jsem se k úsměvu, když jsem seděla na stole svého šéfa a hladila jeho uhlazené, tmavé vlasy, zatímco mu hlava odpočívala na mých stehnech.

„Mhm,“ zamručel a ruce se mu kolem mého pasu sevřely pevněji.

Oči měl zavřené, tvář mírně natočenou k mému břichu a jedna z jeho rukou mi sklouzla pod okraj blůzy, jako by potřeboval kůži, ne látku.

Přejela jsem mu po linii čel