GENEVIEVE.

To, že jsem s Kaelenem nemluvila, působilo, jako bych stála na propadající se půdě.

Stoupla jsem si před zrcadlo a dotkla se okraje své ofiny. Uhladila jsem si ji, než jsem sáhla po řasence, přejela kartáčkem po řasách, a na vteřinu jsem spatřila tu verzi sebe samé, která by mu už dávno zavolala, smála by se a ptala se, ve kterých náušnicích vypadám méně jako rukojmí vlastního života. Ř