ANDERS.

Sledoval jsem, jak se můj svět hroutí, a neměl jsem absolutně žádnou moc to zastavit.

Řídil jsem jako smyslů zbavený.

Město se kolem mě rozmazávalo do ostrých linií prosklených mrakodrapů, klaksonů, chodců a červených na semaforech, které jsem zrovna dvakrát nerespektoval. Ruce jsem měl křečovitě sevřené na volantu, klouby mi bělaly na koženém potahu a Lelandova poslední slova se mi neustá