ANDERS.

Když jsem projel bránou, u obrubníku stále vrčel taxík, a mně bylo jasné, že tam čeká na Gen.

Pak jsem ji uviděl na nádvoří, jak stojí tváří v tvář Lutherovi a píchá ho prstem do hrudi s takovou zuřivostí, až z toho celá ztuhla.

Vlasy jí volně vlály kolem obličeje, oči měla oteklé od pláče a tváře zarudlé vztekem. Luther stál před ní, jako by po něm někdo chtěl, aby zastavil hurikán jen s