ANDERS.

Ta restaurace byla čtvrtou slepou uličkou za pět hodin.

Manažer stál ve dveřích v kabátu, klíče v ruce, připravený vyrazit domů za kýmkoli, kdo na něj čekal, a už potřetí nám opakoval, že ‚ano, na tu blondýnku si pamatuje, byla tu párkrát, vždycky platila hotově, ne, historii rezervací nemá, ne, jméno nezná, je v tom nějaký problém?‘

Vrátil jsem se do auta dřív, než bych něco udělal chlapo