ANDERS.

V uších mi zvonilo.

„Camillo, poslouchej mě.“ Slova se ze mě teď sypala jedno přes druhé a já je nechal plynout. „Cokoli chceš, je tvoje. Peníze, přiznání, moje firma, můj život – myslím to vážně, vezmi si můj život, přijedu za tebou hned teď, sám, kamkoli řekneš, a můžeš si se mnou dělat, co chceš, a přísahám Bohu, že se nebudu bránit. Jen ji nech odejít. Ji i to dítě. Prosím. Ona nemá ni