ANDERS.

Při druhé ráně dveře povolily.

Z otvoru se vyvalila hradba hutného žáru, narazila mi plnou silou do tváře a donutila mě ustoupit o krok, než jsem zvedl ruku a prorazil skrz.

Pak už jsem byl uvnitř a svět přestal být světem.

Už to nebyl pokoj. Po každé stěně šplhal oheň, po stropě se valil hustý dým a tlačil se k zemi; u podlahy zbývala jen tenká vrstva dýchatelného vzduchu.

Řev toho požáru