ANDERS.

Odvezli ji za dvoje dveře, za které jsem už nesměl, a pak už zbyla jen chodba se šedými židlemi přišroubovanými k podlaze a prodejním automatem, který hučel, jako by měl naspěch někam úplně jinam.

Stál jsem tam už čtyřicet minut. Dvakrát mi nabídli, abych se posadil – jednou sestra a jednou Kaelen – a pokaždé jsem ta slova sice slyšel, ale nedokázal jsem přimět tělo k poslušnosti.

Ruku mi