GENEVIEVE

Z nemocnice mě propustili v jedenáct. Bylo jasné, mrazivé dopoledne.

Anders přecházel po pokoji už od šesti od rána, přeskládával květiny, kontroloval hodinky a byl obecně na obtíž, dokud jsem mu nakonec neřekla, ať se posadí, nebo odejde. Seděl asi čtyři minuty. Pak začal přecházet nanovo.

Chtěli si mě tam nechat ještě další dva dny. Anders dal jasně najevo, že to nepřipadá v úvahu. Pod