GENEVIEVE.

Daphne otočila hlavu. Její oči si mě našly — oteklé a stále zalité slzami, a dokonce i teď, v tomhle stavu, jsem v nich zahlédla záblesk kalkulu, celoživotní reflex: „Co chce slyšet?“

Po kolenou se ke mně popolezla. Skutečně se šourala štěrkem, se vším všudy.

„Genevieve.“ Mé jméno z ní vyšlo podivně, vůbec neznělo jako ta Daphne, kterou jsem znala; nepamatovala jsem si, kdy naposledy vy