„Dominicu Valenti, máte návštěvu,“ uslyšel dozorce klepnout o mříže cely, v níž se nacházel, a vstal z postele.

Když se cela otevřela, vykročil do úzké chodby.

Zatímco kráčeli k cíli, vzduch páchl potem, vlhkem a něčím kovovým – možná krví z nějaké potyčky, která se tu strhla dříve.

Nevěnoval tomu pozornost. Jeho myšlenky byly jinde.

Každý krok se rozléhal prázdnou chodbou, ale nebyly to zvuky v