„Giselle…?“

Giselle zaslechla tichý hlas, který ji volal, ale kvůli naprostému vyčerpání neodpověděla.

Tělo měla těžké a mysl otupělou, a tak si myslela, že se jí to volání jen zdá.

„Giselle, zlatíčko… otevři dveře. Začínám mít strach.“

Lehce svraštila obočí, jak se vznášela na pomezí spánku a bdění.

Sen. Musí to být sen.

Pak se ale ozvalo zaklepání. Zprvu jemné, pak o něco naléhavější, až nakonec