Pohled Genevieve

Můj pohled se přes rozlehlou desku z leštěného mahagonu setkal s očima Alistaira Kensingtona. Zdálo se, jako by těžké ticho v jeho prostorné, spoře osvětlené kanceláři spolklo ta troufalá slova, která mi právě opustila ústa. Můj návrh, pošetilý a zoufalý, visel v mrazivém vzduchu mezi námi.

„Slyšel jste mě správně, pane Kensingtone,“ zopakovala jsem a bradu držela hrdě vztyčenou navzdory zběsilému tlukotu srdce, které mi naráželo do žeber. „Nabízím vám, že se stanu vaší ženou.“

Ani nemrkl. Jeho temné, vypočítavé oči studovaly mou tvář a pitvaly každý můj výraz. Než konečně promluvil, protáhla se mezi námi krátká, mučivá odmlka. Jeho hlas, hluboký a znělý, v sobě nesl ostrou hranu zvědavosti.

„A co přesně z toho budete mít vy?“

Zabořila jsem nehty do dlaní, abych uklidnila třesoucí se ruce. „Chci ven. Chci se dostat ze zábavního průmyslu, který mě už roky drží v zajetí. A k tomu potřebuji dvě stě milionů.“

Alistair překonal rozlehlý prostor místnosti dvěma rychlými, predátorskými kroky a smazal vzdálenost mezi námi. V hrudi mi vzplanula panika. Instinktivně jsem ucouvla, ale můj ústup rychle skončil, když mi lopatky narazily na chladnou omítku zdi za mnou.

Vstoupil do mého osobního prostoru a jeho impozantní postava na mě vrhla stín. Jeho blízkost byla náhlá a drtivá, jeho kořeněná, dřevitá vůně opojná a nebezpečná. Ztěžka jsem polkla, v krku mi najednou vyschlo a cítila jsem, jak se pod čirou intenzitou jeho pohledu rozplývají poslední zbytky mé odvahy. Jednu ruku opřel o zeď vedle mé hlavy, čímž mě naprosto účinně přišpendlil na místo.

„Dvě stě milionů je vysoká cena,“ zamumlal a naklonil se blíž. Jeho dech mě ovál na tváři a po páteři mi přejel mrazivý záchvěv. Rty se mu zkroutily do pomalého, vlčího úsměvu, který sliboval potíže. „Od manželky se ale očekává, že si bude plnit všechny své povinnosti. Včetně těch intimních.“

Ta slova dopadla těžce a nezvratně.

***

Pronikavý křik režiséra mě vrátil zpět do reality.

„Střih! To je pro Genevieve všechno!“

Dlouze a trhaně jsem vydechla a nechala ze sebe spadnout masku své bezvýznamné vedlejší postavy. Natáčecí plac *Šepotu srdce* byl chaotickým bludištěm tlustých kabelů, obřích reflektorů a spěchajících členů štábu. Šlo o masivní romantický dramatický seriál, jehož premiéra na hlavních streamovacích platformách se plánovala na příští sezónu, a rozruch kolem tohoto projektu byl už teď ohlušující.

Podala jsem svou tašku s rekvizitami procházejícímu asistentovi a vystoupila z ostré záře studiových světel. Ve snaze najít útočiště v chladnějších stínech mimo záběr kamer jsem popadla plastovou láhev s vodou. Než jsem vůbec stihla odšroubovat víčko, moje oči zabloudily do středu zvukového pavilonu.

Jako vždycky.

Nedaleko ode mě zaklonil hlavu Donovan Winslow, hlavní herec a současný miláček zábavního světa, a ze srdce se zasmál. Vedle něj stála jeho herecká kolegyně, Chloe Harrington. Drobnou ruku si opírala o jeho předloktí, nakláněla se k němu těsně blíž a v jasných očích se jí zračilo nepřehlédnutelné zbožňování.

Uprostřed hrudi mi zabušila známá, tupá bolest.

Poslední dva roky plály internet a bulvární plátky diskusemi o možném skutečném románku mezi nimi dvěma. Jejich chemie na obrazovce byla elektrizující, což byl prodejní argument, ze kterého studio těžilo při každé příležitosti. Veřejnost je zbožňovala už od živého propagačního rozhovoru před dvěma lety. Ten den jsem si pamatovala naprosto živě. V okamžiku, kdy se Chloe poprvé podívala na Donovana na kameru, se zuřivě začervenala – dokonalý obrázek nevinné zamilovanosti. A Donovan, ten okouzlující profesionál, se na ni usmál zpátky a zahrál přesně na tu správnou strunu fantazie. Neztrapnil ji. Přistoupil na tu hru.

Hořká ironie mi v ústech chutnala jako popel.

Ten živý rozhovor se odehrál přesně ve stejnou dobu, kdy se Donovan stal mým snoubencem.

V soukromí našeho společného obývacího pokoje poklekl na jedno koleno, navlékl mi na prst jednoduchý prsten a přísahal mi lásku. A hned druhý den podepsal PR smlouvu, ve které souhlasil, že bude před tiskem projevovat náklonnost ke Chloe, aby podpořili své kariéry.

Dva roky. Dvouleté tajné zasnoubení ukryté ve stínech, zatímco jsem sledovala, jak jiná žena hraje roli jeho partnerky v oslepující záři reflektorů.

Už bych si měla zvyknout vídat jejich sladké chvilky na obrazovce. Měla bych být imunní vůči kradmým pohledům, dlouhým dotekům a soukromým vtípkům šeptaným mezi záběry. Ale nebyla jsem. Každá jednotlivá scéna, každá zinscenovaná fotografie od paparazziů stále bodala. Byla to ostrá, neúprosná připomínka ohromující ceny slávy a dusivé tíhy tajemství, která jsme v sobě nesli.

Chloe se zachichotala něčemu, co Donovan řekl, a hravě ho plácla do hrudi. Donovan se na ni usmál, až se mu kolem jeho úchvatných zelených očí udělaly vějířky vrásek. Byl to ten samý úsměv, který mi každé ráno věnoval přes kuchyňský ostrůvek.

Odvrátila jsem hlavu, neschopná se na to dívat byť jen o vteřinu déle.

„Ahoj.“

Zamrkala jsem a zjistila, že vedle mě stojí moje talentová manažerka Harper. Ta drobná, věcná žena s tabletem pod paží si mě rychle a pátravě prohlédla.

„Tvoje scény pro dnešek skončily,“ oznámila Harper rázným, ale ne nelaskavým tónem. „Asistent režie právě říkal, že můžeš jet domů.“

„Díky bohu,“ zamumlala jsem a promnula si spánky, kde se mi začínalo hromadit napětí. „Nemyslím, že bych tu vydržela stát byť jen o hodinu dýl.“

Harper přikývla a chápala nevyřčené vyčerpání v mém hlase. Vyvedla mě z dusivé atmosféry natáčecího placu a zamířila se mnou k podzemnímu parkovišti. Rozléhající se ticho betonové stavby bylo vítanou úlevou od chaotického setu.

Došly jsme k jejímu elegantnímu černému SUV. Harper otevřela kufr, uspořádala vzadu mé tašky a ujistila se, že je vše v pořádku, než jej s tupým bouchnutím zavřela.

Otevřela jsem těžké dveře a zapadla do měkké kůže sedadla spolujezdce. Měkký materiál se přizpůsobil mým bolavým zádům. Zula jsem si boty, nechala nohy odpočívat na koberečcích a zavřela oči. Osmačtyřicetihodinová šichta na place, nekonečné čekání, až se mé bezvýznamné scény konečně dotočí, ze mě vysály každou kapku energie, kterou jsem měla. Dlouhé dny a bezesné noci se slily do závratné šmouhy jasných světel, křičených pokynů a opakovaných záběrů.

Harper vklouzla na sedadlo řidiče. Zasunula klíček a motor ožil, čímž naplnil kabinu tichým, stálým hučením. Nezařadila ale rychlost.

Otevřela jsem jedno oko a podívala se na její profil. Ruce svírala pevně na volantu, až měla klouby pod světly palubní desky bledé. Kousala se do spodního rtu, což byl jasný znak váhání.

„O co jde?“ zeptala jsem se chraptivě.

„No…“ začala a než se ke mně otočila, dlouze a zhluboka vydechla. „Ehm, slyšela jsem dneska nějaké zprávy od produkce. Ohledně plánu natáčení.“

„Dobře. Ovlivní to moje časy nástupu na plac?“

„Ne, tvoje ne.“ Harper se odmlčela a její oči na zlomek vteřiny uhnuly stranou. „Slyšela jsem, že v tomhle seriálu bude pro hlavní postavy hned několik postelových scén. Mají se začít natáčet příští týden.“

Ta slova dopadla do uzavřeného prostoru auta jako těžké kameny.

Můj mozek tu informaci na vteřinu odmítal zpracovat. „Cože?“ vyhrkla jsem a narovnala se. Vyčerpání rázem zmizelo a nahradil ho náhlý, ledový šok. V naprosté nedůvěře jsem zvýšila hlas. „Proč mi o tom nikdo neřekl?“

„Gen, tenhle seriál je romance pro dospělé. Není to určené pro mladé publikum,“ pronesla Harper laskavě, ale udržela si pevný tón. „Producenti se rozhodli posunout hranice. V několika epizodách budou intimní scény, aby zvedly sledovanost.“

Hruď se mi bolestivě stáhla, až se mi zatajil dech. „Ale Donovan se mi o ničem takovém nezmínil. Říká mi o každé změně ve scénáři. Žijeme spolu.“

Harper v očích zjemněla směsicí lítosti a pochopení. Tenhle pohled jsem nesnášela. „Možná nechtěl, aby sis o něm myslela něco špatného. Nebo tě prostě nechtěl zbytečně trápit.“

Vydala jsem ze sebe duté uchechtnutí bez špetky humoru a zhroutila se zpět do koženého sedadla. Bylo to jako vždycky. Já byla ta, koho drželi v nevědomosti, ta, která si neustále dělala starosti, ta, která musela zvládat své vlastní city, aby mohl Donovan bez pocitu viny zářit.

„Donovan v minulosti nikdy nepřijal postelové scény,“ uvažovala jsem nahlas a v krku mě pálila zrada. Mluvila jsem skoro sama k sobě, prázdně zírajíc na čelní sklo. „Vždycky měl ve smlouvách přísně nastavené hranice. Proč by s tím teď souhlasil? S ní?“

Harper mlčela. Znala mě dost dobře na to, aby věděla, kdy má mluvit a kdy mi má dát prostor na zpracování informací. Nakonec zařadila a vyjela s SUV z podzemního parkoviště do neonově osvětlených ulic města.

Rytmické míjení pouličních lamp vrhalo na palubní desku pohyblivé stíny. Znovu jsem zavřela oči a zoufale se snažila najít letmý okamžik klidu. Chtěla jsem, aby tma za mými víčky otupila ty myšlenky, co se mi honily hlavou. Bylo to ale marné. Ani ve tmě jsem nemohla uniknout té tupé, pulzující bolesti, která se mi usadila hluboko v hrudi. Představa Donovana a Chloe zapletených do prostěradel pod oslepující září kamer se mi vypálila do mysli.

Cesta proběhla v oparu městského provozu a dusivého ticha. Harper nakonec zastavila u vchodu do tyčícího se luxusního mrakodrapu, kde jsme s Donovanem bydleli. Tiše jsem zamumlala rozloučení, popadla tašky a vystoupila do chladného nočního vzduchu.

Přesně v této budově mě před dvěma lety požádal o ruku a já jsem pošetile souhlasila, že se k němu nastěhuji, místo abych si pronajala svůj vlastní, oddělený byt. Vzdala jsem se svého útočiště, abych si vybudovala život v jeho pevnosti, na místě, kde jeho kariéra diktovala veškerá pravidla.

Vyvezla jsem se soukromým výtahem až do střešního bytu. Jakmile jsem odemkla přední dveře, uvítalo mě ticho prázdného bytu. Donovan byl stále na dotočné, kde se stýkal s producenty a naléval pití Chloe.

Neobtěžovala jsem se ani rozsvítit hlavní světla. Tašky jsem hodila ke dveřím, svlékla ze sebe oblečení a vlezla rovnou do obrovské, studené postele.

Vyčerpání mě stáhlo pod hladinu téměř okamžitě.

Probudila jsem se, až když na město plně dolehla těžká tma hluboké noci. Ze spánku mě vytrhlo slabé šustění v ložnici. Zamrkala jsem a otevřela oči; digitální hodiny na nočním stolku ukazovaly něco po druhé hodině ranní.

Donovan stál ve dveřích osvětlený tlumeným světlem z chodby. Shazoval ze sebe na míru šité sako. Tmavé vlasy měl rozcuchané a jeho úchvatné zelené oči se s mými setkaly v odrazu vysokého zrcadla. Vypadal znepokojeně, čelist měl napjatou.

Jeho obvyklá okouzlující laskavost, kterou tak bez námahy nasazoval pro kamery a obvykle i pro mě, byla dávno pryč.

„Ehm…“ odkašlal si a hodil sako na nedaleké křeslo. Vyhýbal se mému pohledu a tahal se za límec.

Posadila jsem se a přitáhla si těžkou peřinu až k hrudi. Ta přetrvávající bolest z dřívějška se znovu vynořila, ostrá a naléhavá.

„Donovane, slyšela jsem, že budeš mít s Chloe postelové scény,“ řekla jsem. Ze všech sil jsem se snažila udržet hlas v klidu, nechtěla jsem znít jako žárlivá přítelkyně, co ho vyslýchá. Ale přes mou nejlepší snahu se mi hlas na poslední slabice trochu zachvěl. Tohle byl obrovský posun v hranicích jeho kariéry, něco, co mi měl říct on sám, tváří v tvář.

Na zlomek vteřiny ztuhl. „Jo.“

Odhodil kravatu a přistoupil k posteli. Jeho kroky byly ležérní, hrál to tak, jako by bylo všechno normální, dával najevo postoj, že si nemám dělat starosti. Naklonil se ke mně, s úmyslem políbit mě na tvář.

Instinktivně jsem odvrátila hlavu a uhnula před jeho dotykem. Jeho rty se otřely jen o prázdný vzduch.

Donovan si povzdechl a stáhl se. Na tváři se mu usadilo hluboké zamračení a obočí se mu zjevným podrážděním silně stáhlo.

„Gen, tohle je romantickej seriál,“ prohlásil a zkřížil ruce na hrudi. „Kromě toho, copak jsi o tom už nevěděla, když jsi taky podepsala smlouvu jako součást obsazení?“

Ten přezíravý tón v jeho hlase tnul do živého. Krev se mi nahrnula do tváří a vystoupala až ke spánkům.

„Donovane, já mám malou vedlejší roli!“ oponovala jsem mu a můj hlas v tiché místnosti sílil. „Byla jsem tam, když režisér a scénárista vysvětlovali celkovou zápletku seriálu. Ale konkrétní, explicitní scény nevysvětlovali! Zvlášť když nepatřím mezi hlavní herce. To ty jsi! Měl jsi mi o tom říct ještě předtím, než jsi tu roli přijal!“

„Gen, jsem unavenej!“ zamumlal hlasitě a sjel si rukou po obličeji. Z pokleslých ramen bylo jasně patrné fyzické vyčerpání, ale nedostatek empatie v jeho očích přímo bil do očí. „No tak, nechci se o tom teď hádat. Ty intimní scény jsou součástí role. Jsem hlavní herec a musím přijmout jakékoliv scény, které mi dají, aby měl seriál úspěch.“

Zůstala jsem strnule sedět v posteli a dívala se na muže, kterého jsem milovala pět let.

Když jsem poslouchala ty jeho zlehčující výmluvy a cítila tu drtivou tíhu jeho lhostejnosti, zaplavila mě hluboká vlna vyčerpání. Už to nebyla jen fyzická únava z osmačtyřicetihodinového natáčení. Byla to emocionální únava až na kost, která jako by mi prosakovala přímo do morku kostí. Srdce mi sevřelo dusivé prozření. Nikdy jsem neměla pocit, že si mých citů skutečně váží. Nikdy nebral v úvahu, jak jeho činy, jeho tajemství a jeho ambice ovlivňují mě. Vždycky jsem byla až na druhém místě.

Ta tíživá bolest srdce, která mě sužovala dva dlouhé roky, se najednou vypařila a zanechala za sebou jen chladné, prázdné odhodlání.

Podívala jsem se mu přímo do těch jeho bouřlivých zelených očí.

„Donovane, rozcházím se s tebou.“