Viviennino tělo zrudlo, dýchala nepravidelně a mělce a můj pohled nabral na intenzitě. ‚Jak mohli moji rodiče něco takového dovolit?‘

„Z-zavolám Prestona.“ Záměrně jsem zakoktala, abych zachovala přetvářku. „Vivienne, nevypadáš dobře…“

„Ne!“ trvala ostře na svém a v hlase jí sílila naléhavost. „Pojď! Odvedu tě do tvého pokoje! Mám pro tebe něco – dárek, na který nikdy nezapomeneš!“

Její naléhavost