„Jaxon je v nemocnici, Sienno. Auto, které řídil včera v noci cestou zpátky do jejich sídla, havarovalo. Sjelo do potoka – naštěstí tam, kde skončilo, nebyla voda hluboká.“

Samozřejmě jsem měla starost; Jaxon a já jsme sdíleli společnou minulost. Ale už to nebyla panika; jen ta tupá, přetrvávající obava, která pramení z toho, že vám na někom záleželo až moc a příliš dlouho.

„Je v pořádku?“

Všimla