Pokrčím rameny, donutím svou páteř, aby se strnule opřela o studené okenní sklo, a dál si udržuji svůj zuřivý pohled. „Můžeš to zkusit, ale já nejsem někdo, koho bys mohl zlomit.“

„Není na tom to zkoušení právě to nejlepší?“ odpoví hladce.

V chabém světle ložnice mu v očích hluboce, hladově zableskne karmínová. Natáhne ruku a pomalu mi přejede palcem po tváři. Každý jednotlivý nerv v mé kůži pod k