Natský upír mě mlčky sleduje. S námahou do sebe nasoukám sousto suchého, studeného toastu, co mi donesl. Chutná jako karton a dře mě v suchém hrdle, ale moje zbité tělo si žádá palivo. Zapiju to velkým lokem oslazené kávy. Tekutina mi spadne do prázdného žaludku a nabídne mi prchavý okamžik útěchy v téhle noční můře. Ruce se mi na porcelánovém hrnku třesou. Sevřu keramiku pevněji. Odmítám mu dopřá