Thalia

Zamrkám a probudím se. Někdo mi sundal z hlavy tlustý plátěný pytel.

Ostrá záře jediné pohupující se žárovky prořezává šero nade mnou. Slabé světlo zápolí s dusivými stíny, ale k protějším stěnám místnosti stěží dosáhne. Ležím na zádech. Hrubé, pichlavé čalounění starého gauče se mi zařezává do holé kůže. Zírám na neopracované stropní trámy. Mozek mám otupělý. Rozhlížím se kolem. Jsem uvězn