Thalia

Toulám se nekonečnými, rozlehlými halami sídla a mé nohy se boří do plyšových, dovážených koberců. Pouhá opulence tohoto místa se mi dnes příčí. Klenuté stropy, klasické obrazy shlížející ze stěn, tiché hučení nesmírného, nedotknutelného bohatství – to všechno působí jako krutý vtip v porovnání s krví nasáklou realitou mého života. Pochoduji kolem řad zavřených mahagonových dveří, čelist za