Thalia

Vleču se z neklidného, útržkovitého spánku. Dalšího rána se probouzím pomalu. Oční víčka mi připadají, jako by byla slepená. Zívnu a protáhnu si ruce, které cítím tak těžké, jako by byly zatížené olovem. Prostor kolem mě naplňuje ticho. Neslyším mámu, jak tluče kovovými pánvemi o sporák. Neslyším tátu, jak si při přípravě těsta falešně brouká své řecké lidové písně. Musela jsem zaspat. Skrz