Thalia

Ústa se mi pootevřou. Šok z jeho slov mě zasáhne jako fyzická rána a vzápětí mě zaplaví těžká, zdrcující vlna nezkrotné touhy. Nechvalně proslulý a nebezpečný šéf Statenislandských zmijí klečí mezi mýma roztaženýma nohama, hledí na mě temnýma, hladovýma očima a bez obalu mi říká, že mě chce ochutnat.

„Já... ano. Prosím.“ Ta slova se mi vyd derou z hrdla jako zoufalá prosba.

Valerio se usměj