**Thalia**

Dva dny po té noci ve Valeriově kanceláři sedím na obrovské posteli, o kterou se dělím s mámou, s koleny přitaženými k hrudi. Od té doby jsem ho jen letmo zahlédla. Pomohl mi se obléknout, donutil mě slíbit, že si dojdu do koupelny, věnoval mi poslední, spalující polibek a pak… nic.

„Cítím se hloupě.“ Máma se s kusem oblečení v ruce odvrátí od šatníku, který se během posledního týdne po