Thalia

Ve čtvrtek se opřu do sedadla spolujezdce a snažím se skrz zatmavená skla spatřit pozdní dopolední slunce. Valeriova ruka mi majetnicky spočívá na noze a připadá mi jako kotva, zatímco se vracíme zpět do chaosu města. Po dnech jeho neustálých doteků mám pocit, že bych asi přišla o rozum, kdyby mě pustil.

A vůbec nevadí, že teď, když jsme sjeli z dálnice, se jeho ruka na každém červeném svět