Valerio

Se Silviem se vracíme z města v naprostém tichu. Po Renovi zatím ani stopy. Narazili jsme na pár Luccheseho vojáků, takže se zdá, že se Geno konečně rozhodl dát dohromady, ale to Silviovu náladu nezměnilo. Sedí vedle mě na místě spolujezdce a vře v něm zlost. Nechávám ho být. Teď, když jsme si to vyřvali, začne rozbíjet věci, až přijde čas zase mluvit. Právě teď bych se dočkal jen sarkasmu