Thalia

Převalím se na tenkém lehátku, celé tělo mě bolí, a rozostřeným pohledem zírám na matně šedý strop.

Prasklina v jednom rohu vypadá, že se od chvíle, kdy jsem ji kontrolovala naposledy, zvětšila o další milimetr. Ne že bych měla tušení, jak dlouho to už je.

Nejsou tu žádná okna, jen jedny těžké kovové dveře, na kterých chybí i to malé zamřížované okénko, jaké vždycky vídáte ve filmech, takže