Valerio

Opírám se o stěnu výtahu, který stoupá budovou tam, kde čeká Thalia, a prohlížím si svůj odraz v lesklém černém obložení. Můj oblek téměř splývá s pozadím, ale můj obličej trčí jako pěst na oko. Dá-li se odrazům ve výtahu věřit, vypadám bledě a unaveně. Na svou obranu musím říct, že se bledě a unaveně i cítím. Je pátek a Thal jsem celý týden skoro neviděl, kromě toho, když jsem ji poslal d