Thalia

Po pohřbu je Valerio v autě zamlklý. Ticho mezi námi vyplňují stěrače, zatímco stojíme v zácpě cestou zpátky do města.

„Chceš vidět Lussurii?“ zeptá se zničehonic.

Žmoulám lem svých šatů. Žaludek mám pořád prázdný, kručí mi v něm takovým způsobem, ze kterého vím, že všechno, co do něj pošlu, zase poletí ven, a jsem vyčerpaná. Ale ten klub, ve kterém jsem strávila tolik času tohle léto, míst