Thalia

Když Valerio zaparkuje auto na příjezdové cestě domu, který mě přiměl změnit názor a který jsem teď neviděla už víc než měsíc, něco v mém hrudníku povolí.

„Jsem unavená,“ řeknu.

Přikývne.

„Jsem unavená z toho být unavená.“ Položím mu ruku na tvář.

S povzdechem Valerio znovu přikývne.

„Je mi čtyřiadvacet.“ Hlas se mi třese. „Tobě třiatřicet.“

Hořce se zasměje. „Kdo by tomu věřil?“

„Nikdo.“ O