Thalia

V autě cestou zpět do bytu skoro vibruju. Ani jsem si neuvědomila, jak moc mě ovlivňovalo být pořád s mámou a Alessií, ten neustálý strach o mě a vyrušování. Valerio jako vždy vidí to, co já ne, a dává mi šanci cítit se zase silná. Přejedu mu rukou po stehně.

„Nepředpokládám, že ses těch dvou zbavil?“ zeptám se.

Ušklíbne se. „Proč? Chceš něco?“

„Možná.“ Usměji se. „Ale já se ptala první.“

V