Silvio

Nastavím zoom na objektivu fotoaparátu a ulice pode mnou se zaostří. V letním západu slunce si to po chodníku rázují čtyři dvacátníci a hlasitě se baví. Ten nejvytáhlejší řekne něco, za co mu odbarvený blonďák, zjevně šéf, vrazí pěstí. Dva zbývající se zasmějí. Dalším otočením objektivu přiblížím jediného z nich, na kterém nám záleží. Zeno – Maksim, jak ho tito kreténi znají – natáhne pěst,