Silvio

Cleo na mě zírá a je příliš ohromená, než aby ze sebe vydala slovo.

Co to do mě k čertu právě vjelo? To jsem ji právě požádal o ruku? To byl vážně ten nejlepší plán, jaký jsem dokázal dát dohromady?

Ze rtů jí unikne uchechtnutí a já na ni přimhouřím oči.

„Praštil ses cestou sem do hlavy, nebo co? Samozřejmě že se nevezmeme,“ ohradí se, i když její hlas nezní příliš přesvědčivě. Spíš to vypa