Cleo

První sluneční paprsky pronikají mým oknem a já nespokojeně zavrčím. Přetočím se na bok, aby mě to světlo neoslepovalo. Se stále zavřenýma očima se zamračím a cítím, jak mě znovu přemáhá ospalost. Vtom však zdola zaslechnu křik a v mžiku se posadím. Můj mozek potřebuje pár vteřin, aby pochopil, co slyším, ale jakmile mu to dojde, svraštím obočí.

To máma na někoho ječí? Měla by mít přece víc r