Natalya

Zírám na displej a svraštím čelo, jak se snažím to jméno někam zařadit. Antonov. Zní to povědomě, ale nedokážu si přesně vzpomenout. Určitě už jsem ho slyšela, možná od Gleba. Na celé té situaci je ale něco znepokojivého.

„Znáš ho?“ protne ticho Romeův hlas; zní zvědavě, ale nechybí v něm ani stopa obav.

Lehce zavrtím hlavou a cítím, jak na mě padá tíha té neznámé. „To jméno mi něco říká.