POHLED: SIENNA

Elegantní těžké dveře luxusního sedanu za mnou s cvaknutím zapadly a bezpečně mě uzavřely v tlumeně osvětleném prostoru. Vůz se ve tmě rozjel a plynule se zařadil do proudu aut na mokré noční silnici. Ve zpětném zrcátku jsem sledovala, jak honosná markýza i dusivá atmosféra charitativního plesu mizí v dáli. Nehodlala jsem promarnit jedinou vteřinu nově nabyté svobody. V šeru prostorného, luxusního zadního sedadla potaženého kůží jsem si sáhla za záda a prudce stáhla drobný zip svých elegantních smaragdových šatů ze saténu. Těžká, svazující látka mi sklouzla k nohám a vytvořila tam loužičku drahého hedvábí. Mé plíce se konečně osvobodily z nádherné klece.

Naslepo jsem sáhla do odhozeného značkového psaníčka a vytáhla náhradní oblečení, které jsem si tam schovala už před několika hodinami. Byly to těsné černé minišaty s tenkými ramínky. Lem mi sahal nebezpečně vysoko na stehna a vystavoval chladu klimatizovaného vzduchu nevhodně velkou část kůže. Dnes večer jsem nehodlala hrát na jistotu. Nešlo mi o to, abych před novináři udržovala Vincentův bezchybný, neposkvrněný obraz rodiny. Dnes večer jsem chtěla jednou provždy vyhnat z hlavy vzpomínky na Dantovy rozčilující úšklebky a spalující tíhu jeho hodnotícího pohledu. Chtěla jsem se odvázat podle vlastních pravidel, aniž by mi za krkem funěli nějací hlídací psi.

Řidič najel na dálnici a rovnoměrné hučení drahého motoru tvořilo uklidňující zvukovou kulisu k mému zběsilému tepu. Vylovila jsem z tašky líčidla a pod tlumenou stropní lampičkou si na rty nanesla silnou lesklou vrstvu. Prohlédla jsem si svůj odraz v tmavém skle. Blond vlasy mi v neupravených, rozcuchaných vlnách splývaly přes odhalená ramena. Ani trochu jsem nevypadala jako dokonalá malá mafiánská princezna, za kterou se mě snažili vydávat před světem, a to mi přinášelo zlomyslné uspokojení. Pozorovala jsem, jak se světla města mění v rozmazané žluté a červené šmouhy, zatímco jsme pronikali hlouběji do rozlehlých předměstí.

Když řidič konečně zastavil před domem, kde moji přátelé ze střední pořádali divoký večírek, dunění basů rozechvělo okna drahého auta. Otevřela jsem dveře dřív, než vůz vůbec stačil úplně zastavit.

Vyrazila jsem z auta a jehlové podpatky ostře klapaly o popraskaný chodník. Jakmile jsem prošla otevřenými vchodovými dveřmi, udeřil mě přímo do tváře pronikavý pach levného alkoholu a nasládlý kouř z elektronických cigaret. V přeplněné předsíni se na mě bez váhání sesypali přátelé. Vrazili mi do rukou panáky naplněné až po okraj čirým alkoholem s ostrým zápachem.

„Napij se, Sienno!“ zakřičela Paige přes ohlušující hudbu a popadla mě za paži.

„S radostí.“ Zaklonila jsem hlavu a pálivou tekutinu vypila jediným douškem.

Oheň mi sklouzl hrdlem a usadil se hluboko v žaludku, odkud se rychle rozšířil až do konečků prstů. Roztřepenými nervy se mi rozlilo příjemné otupění a uvolnilo přetrvávající napětí po dřívějším střetu s Dantem. Jako skupinka jsme se vypotáceli ven posuvnými skleněnými dveřmi a zamířili rovnou k přeplněnému, dusnému prostoru kolem bazénu na dvorku.

Ostrý pach chloru dokonale splýval s vlhkým nočním vzduchem. Stovky těl se k sobě tiskly, kolébaly se a třely jedno o druhé pod zářícími neonovými světly na terase. Tehdy ke mně přistoupil vysoký ramenatý muž s upravenými tmavými vlasy a ostře řezanou čelistí. Stáli jsme poblíž okraje hluboké části bazénu, trochu stranou od hlavního davu tanečníků. Odpovídala jsem mu zdvořilými, odmítavými úsměvy a vyhýbala se jeho tuctovým večírkovým řečem. Záměrně jsem udržovala náš rozhovor nezávazný a nenucený. Upíjela jsem z levného červeného plastového kelímku, který mi před chvílí někdo vrazil do ruky.

„Vypadáš, že si tenhle večer užíváš,“ řekl. Jeho hladký hlas musel zesílit, aby překonal pulzující rytmus.

„Užívám. Díky.“ Nasadila jsem nacvičený úsměv a místo do jeho očí hleděla na zářící modrou vodu.

Všechno se změnilo, když mi jeho velká ruka záměrně přejela po holé paži. Prsty mi sklouzly po bledé kůži a nepříjemně dlouho spočinuly na lokti. Na cizince, který se mnou vedl nezávazný rozhovor, byl ten dotek až příliš pevný a důvěrný. Chloupky na šíji se mi vztyčily v instinktivním varování. Příjemné alkoholové opojení se vypařilo a okamžitě je nahradil ledový příval adrenalinu. Než jsem mohla ustoupit, přiblížil se a uvěznil mě mezi svou širokou hrudí a studeným okrajem zděného květináče na terase. Jeho dotek byl mnohem troufalejší a drsnou dlaní mi přejel po boku.

„Ehm, přestaň.“ Pevně jsem se zapřela nohama a pokusila se ustoupit, aniž bych od něj odtrhla tvrdý pohled.

Můj jasný příkaz ignoroval. Pohlednou tvář mu zkřivil nestoudný, dravčí úšklebek. Těžkou rukou mi objal holý pas a krutou silou, po níž určitě zůstanou modřiny, sevřel odhalenou kyčelní kost. Přitáhl si mé tělo těsně k tvrdé hrudi a uvěznil mé holé nohy mezi svými mohutnými stehny. Vzadu v hrdle mě začala drásat čirá, dusivá panika s příchutí mědi a syrové hrůzy.

„Řekla jsem, ať přestaneš!“ zakřičela jsem přes ohlušující, vibrující basy hudby.

Zapřela jsem dlaně o jeho pevnou hruď a v zoufalé snaze zbavit se jeho drtivé váhy zaryla nehty do jeho ležérní košile. Zběsile jsem se rozhlížela a hledala mezi lidmi Paige nebo kohokoli známého. Krev mi tuhla v žilách. V chaotickém, opilém davu pohupujících se mladých lidí si mého zápasu nikdo nevšímal. Všichni byli pohlceni oslepujícími záblesky stroboskopů, smáli se a před mým zoufalým odporem zavírali oči. Ještě pevněji mi sevřel bok a nebezpečně mě vychýlil z rovnováhy směrem k vodě.

Pak někdo tmavovlasého muže prudce strhl dozadu do stínů. Jeho železné sevření se odtrhlo od mého pasu s výbušnou, děsivou silou a mou kůži ovanul náhlý závan studeného vzduchu.

POHLED: DANTE

Charitativní ples se proměnil v nesnesitelné vězení přesně v okamžiku, kdy vyšla mahagonovými dvoukřídlými dveřmi. Přesně dvě minuty jsem stál poblíž velkolepé ledové sochy, než mě muka z dalších zatuchlých, falešně zdvořilých rozhovorů s miliardáři dohnala na samotnou mez únosnosti. Ignoroval jsem varovný pohled svého otce z druhé strany tanečního sálu a nenápadně proklouzl bočním východem. Po širokém kamenném schodišti jsem sestoupil do chladného nočního vzduchu.

Hodil jsem obsluze parkoviště lístek, vklouzl za volant svého sportovního auta a vyrazil z kruhové příjezdové cesty. Byl jsem na půli cesty domů a projížděl tichými, prázdnými ulicemi, když mi telefon hlasitě zavibroval na středové konzole. Krátce jsem se zadíval na jméno volajícího a pak hovor přijal.

„Dane, přijeď na večírek. Je tu Sienna,“ ozval se Zack z reproduktorů. V hlase mu zaznívalo silné opilecké pobavení.

V temných zákoutích mé mysli se zrodila zlomyslná, hluboce uspokojivá myšlenka. Živě jsem si představil, jak ji rozčílí, až mě uvidí narušit její malou pubertální vzpouru a zkazit jí zoufalý pokus užít si svobodu bez dozoru. Pouhá ta představa mi stačila, abych prudce strhl kožený volant doprava. Pneumatiky hlasitě zaskřípěly, když jsem změnil směr a zamířil k rozlehlým předměstím.

O deset minut později jsem zastavil před obrovským, nevkusným domem. Příjezdová cesta byla posetá prázdnými červenými kelímky a potácejícími se mladými lidmi. Protlačil jsem se otevřenými vchodovými dveřmi a se zaťatou čelistí si razil cestu změtí zpocených těl namačkaných v úzkých chodbách. Dunivé basy mi nemilosrdně drásaly poslední zbytky nervů. Prošel jsem posuvnými dveřmi na dusný dvorek a pátral pohledem po zářící vodě přeplněného bazénu, abych mezi lidmi našel její tvář.

Krev mi v žilách zmrzla. Ve zlomku následující vteřiny se led proměnil v nezvladatelný, oslepující vztek. Na protější straně zářící modré vody jsem spatřil Siennu. Strnule tam stála, očividně vyděšená, a její tvář byla pod světelnými řetězy bledá. Fyzicky se bránila agresivnímu sevření Gavina Luccheseho, který ji držel na místě.

Nepřemýšlel jsem o dlouhodobých následcích. Nevymýšlel jsem žádnou strategii ohledně mafiánské politiky ani hrozící odvety soupeřící rodiny. Mé tělo se prostě dalo do pohybu jako dravec vypuštěný z ocelové klece. Prodral jsem se hustým davem mladých lidí a širokými rameny srážel každého, kdo se mi připletl do cesty, dokud jsem nedorazil k zadnímu okraji betonového bazénu.

Natáhl jsem ruku a sevřel Gavinův límec jako v ocelovém svěráku. Jediným mohutným trhnutím jsem ho odhodil vzad do vlhkého vzduchu a nevšímal si zvuku trhající se drahé látky. Odletěl dozadu a s odporným, těžkým žuchnutím dopadl na tvrdý beton, což mu vyrazilo dech z plic.

„Řekla ne,“ zavrčel jsem. Nechal jsem do slov otevřeně proniknout syrovou, smrtící zuřivost a můj hluboký hlas prořízl dunivou hudbu jako zubatá čepel.

Než se ten hajzl stačil vůbec pokusit zvednout z vlhké dlažby, seděl jsem na něm obkročmo. Přitlačil jsem mu ramena k betonu a zvedl ruce vysoko. Mé těžké pěsti se s odporným křupnutím kostí a krve zabořily do jeho arogantního obličeje. Vlhký náraz se mi rozlehl paží, ale nestačilo to k uhašení burácejícího ohně, který mi spaloval hruď. Napřáhl jsem se a udeřil ho znovu.

POHLED: SIENNA

Srdce mi nepravidelně bušilo do žeber a marně se snažilo udržet stálý rytmus. Klopýtala jsem dozadu, dokud jsem páteří nenarazila do vlhké cihlové stěny květináče, a konečně se mi podařilo trhaně nadechnout. Ochrnutá hrůzou jsem zírala na Danteho. Zlověstně klečel nad tmavovlasým mužem a vyzařovala z něj děsivá zuřivost, jakou jsem nikdy nezahlédla v jeho posměšných úšklebkách ani chladných pohledech. Tohle bylo skutečné monstrum, které se skrývalo pod obleky šitými na míru a okouzlujícími úsměvy.

Vlhké, těžké údery Dantových pěstí dopadajících na mužův zřízený obličej se ostře rozléhaly přes hudbu z reproduktorů. Při každé brutální ráně jsem sebou trhla a sledovala, jak na šedou betonovou dlažbu stříká tmavá krev.

„Dante, přestaň!“ zakřičela jsem přes dav. Hlas se mi třásl čirou panikou, když jsem přihlížela tomu neúprosnému bití.

Mou vyděšenou prosbu ignoroval. Tmavé oči měl divoké, pohlcené nespoutaným, neústupným vztekem. Oběma obrovskýma rukama popadl mužovu zničenou, zkrvavenou košili a zvedl jeho bezvládný trup ze země, jen aby si ho přidržel ve vzduchu. Pak zasadil další ničivou ránu, která mu drtila kosti, přímo do zlomené čelisti.

„Ještě jednou se jí dotkni a příště už po svých neodejdeš.“ Dante ta slova vyplivl jako jed a jeho široká hruď se námahou prudce zvedala.

Se lhostejným, těžkým žuchnutím upustil sténající bezvědomé tělo zpátky na beton. Bez jediného zaváhání vyskočil na nohy a prudce se otočil ke mně. Jeho velká ruka vystřelila jako bič a sevřela mé útlé zápěstí v železném stisku, z něhož nebylo úniku.

„Odcházíme. Hned, Sienno.“ Jeho tón nepřipouštěl žádné námitky, vyjednávání ani pubertální vzdor.

Začal mě nemilosrdně táhnout ohromeným davem. Celý večírek na dvorku naprosto ztichl. V pozadí dál duněly silné basy, ale po zdrcujícím násilí uplynulé minuty působila hudba tlumeně. Hosté se před námi rozestupovali jako Rudé moře a tiskli se k cihlovým stěnám, aby se nemuseli Dantemu podívat do očí. V těch směšných podpatcích jsem klopýtala a držela se jeho pevného předloktí, abych neupadla, zatímco mě vlekl vchodovými dveřmi ven a potom po příjezdové cestě.

Odemkl svůj drahý sportovní vůz a prudce otevřel dveře spolujezdce. Beze slova odporu jsem se nasoukala dovnitř; nohy se mi třásly příliš silně na to, abych na chodníku ještě dokázala stát. Zabouchl za mnou těžké dveře, rázně obešel kapotu a lehce vklouzl za volant.

V temném, stísněném prostoru jeho elegantního auta bylo ticho k zadušení. Opřela jsem hlavu o silnou koženou opěrku a pevně zavřela oči. Jediným zvukem v kabině byl přerývaný, nepravidelný rytmus mého vlastního panického dechu. Známá vůně jeho drahé kolínské se mísila se slabým kovovým pachem čerstvé krve, která mu zasychala na odřených kloubech.

Dante zařadil rychlost a vyrazil ulicí jako šílenec. Hnal burácející motor až na hranici možností a v hluboké noci nebezpečně kličkoval tichými předměstskými ulicemi. Jeho velké ruce svíraly kožený volant tak zuřivě, až mu vystouplé klouby ve světle palubní desky zbělely. V pevně zaťaté čelisti mu pravidelně cukal silný sval.

Ve tmě jsem hleděla na jeho ostře řezaný profil, zatímco příval adrenalinu ustupoval a zanechával mi v kostech prázdné, roztřesené vyčerpání.

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se tiše a prolomila dusivé napětí, které mezi námi viselo.

„Gavin Lucchese. Syn znepřátelené rodiny. Za tohle zaplatí.“ Dante hleděl přímo skrz čelní sklo. Jeho hluboký hlas byl neuvěřitelně napjatý a chvěl se smrtícím, nesmiřitelným odhodláním.

POHLED: DANTE

Žlutá světla pouličních lamp v pravidelných intervalech klouzala po temném interiéru auta. Ticho, které se mezi námi táhlo, tížily krvavé následky toho, co jsem právě provedl na terase.

„Jsi opilá,“ prohlásil jsem směrem k čelnímu sklu. Z hlasu mi odkapávala ostrá výčitka. Z její kůže se linul nezaměnitelný pach levného alkoholu, který se omamně mísil s výraznou vůní jejího květinového parfému.

„A co když jsem?“ okamžitě odsekla a zavrtěla se na sedadle spolujezdce.

Na zlomek vteřiny jsem pohlédl stranou. Byla sesunutá na koženém sedadle a upřeně hleděla před sebe na silnici. Bradu bojovně vystrkovala v tvrdohlavém vzdoru, přestože jsem jasně viděl přetrvávající stín syrového strachu, který se jí míhal v doširoka otevřených očích.

Její nezlomný vzdor, který si uchovala i poté, co ji monstrum zahnalo do kouta a násilím osahávalo, přiléval čistý benzin do ohně mé frustrace. Sevřel jsem volant ještě pevněji, až mě z námahy, s níž jsem zadržoval vztek, chytaly křeče do mohutných předloktí. Jak mohla stále tak slepě přehlížet smrtelně nebezpečnou situaci, do níž právě vstoupila? Považovala to za pouhé středoškolské drama. Gavin Lucchese nebyl žádný náhodný úchyl s nenechavýma rukama na opileckém večírku mladých lidí. Byl to pečlivě naplánovaný osobní útok, který zosnovala nelítostná soupeřící mafiánská rodina, aby prověřila naši obranu. Zaměřili se na ni, protože vystoupila z ochranného stínu plesu a sama se vydala do noci. Tohle jsem nemínil nechat bez odezvy. Krev si žádala krev a Gavin označil sám sebe za cíl ve chvíli, kdy bez dovolení vztáhl ruce na členku mé domácnosti.

Odtrhl jsem oči od temného pruhu vozovky a znovu se podíval na Siennu. Seděla tam zahalená do svého mlčenlivého vzdoru a měla na sobě ten nepatrný kousek černé látky, který vystavoval chladnému vzduchu v mém autě příliš mnoho kůže. Pohledem jsem přejel po dlouhé linii jejího holého stehna a vzpomněl si na otlačeniny po majetnickém sevření, které jí Gavin zanechal na křehké kyčelní kosti.

Náhle mi na hrudi spočinula zdrcující pravda a přikovala mě k sedadlu řidiče. Bylo to jako dostat expanzní kulku přímo do žeber.

Ten oslepující, sopečný vztek, který jsem cítil u přeplněného bazénu, neměl nic společného s ochranou drahocenné cti mé rodiny. Nešlo o plnění mé přísežné mafiánské povinnosti chránit novou nevlastní sestru před soupeřícími kartely, které hledaly způsob, jak na nás zatlačit.

Šlo o to, že jsem fyzicky nedokázal snést představu, že se její kůže dotýkají ruce jiného muže.

Nenáviděl jsem skutečnost, že Gavin cítil její parfém z bezprostřední blízkosti. Nenáviděl jsem, že vnímal teplo jejího pasu přitisknutého ke svému tělu. Palčivá žárlivost, která drásala mé zčernalé srdce, byla temnější a násilnější než cokoli, co jsem kdy zažil v brutálním podsvětí. Tohle zvrácené poznání mě děsilo víc, než by kdy dokázala hrozba jakékoli mafiánské války. Byl jsem v tom až po uši a kvůli dívce sedící vedle mě jsem přicházel o rozum.

„Jedeme někam, kde vystřízlivíš,“ řekl jsem hrubě, zíral do noci a se zbytečnou silou podřadil.

Nevyslovila jedinou námitku ani si na zajížďku nepostěžovala. Jen si založila holé paže na hrudi a zadívala se oknem spolujezdce do inkoustově černé noci. Její tíživé mlčení však bylo hlasitější než kterákoli z našich předchozích hádek.