POV: SIENNA

Zářivé ranní slunce mi připadalo krutě výsměšné, když jsem stála jako přikovaná na rozlehlé kruhové příjezdové cestě. Neochotně jsem předala svůj těžký kufr jednomu z Vincentových zaměstnanců s kamennou tváří. Hruď se mi stáhla, když jsem se otočila a naposledy, zoufale objala svou mámu. Nasadila jsem na tvář statečný, falešný úsměv a usilovně se snažila skrýt, jak moc jsem ve skutečno