POHLED: SIENNA

Hruď se mi dmula. Moje mysl prakticky křičela tu samou otázku v nekonečné, chaotické smyčce. Co se to sakra právě stalo? Ztěžka a třaslavě jsem se nadechla, zabořila ramena hluboko do sedadla spolujezdce a nervózní nehty zaryla do měkké kůže loketní opěrky. Cítila jsem se odtržená od břehů. Zmítala jsem se v náhlé, děsivé bouři, kterou jsem sama vyvolala, a zoufale toužila po pevné