SIENNA

Měla jsem mít víc rozumu než o něm v tomhle pochybovat.

Ve chvíli, kdy se ode mě Dante odtrhl a žár jeho polibku mi stále ulpíval na rtech, ucítila jsem, jak se do mě vkrádá frustrace. Ne na něj, ale na sebe. Strávila jsem celý týden tím, že jsem ho odstrkovala a mučila se představou, že pro něj nejsem nic jiného než hra, i když jsem vlastně měla znát pravdu. Samozřejmě, že svému otci lhal.