SIENNA

Cestou domů spočívala Dantova ruka líně na mém stehně a občas na něm obkroužila malé kruhy, které mnou pokaždé vyslaly drobné jiskřičky. Každý dotek, každý pohled, každá vteřina, která uplynula, působily napjatě, jako bouře, která se stahuje těsně pod povrchem a čeká, až propukne.

Když konečně vjel na příjezdovou cestu, vypnul motor, ale ani jeden z nás se zatím neměl k tomu, aby vystoupil.