SIENNA

Zdi kolem mě se hroutily. Po stranách místnosti šlehaly plameny, v uších mi duněl zvuk podobný hromu a zněl tam křik, tolik křiku. V dálce doznívaly výstřely, ale já pátrala po Danteho hlase, toužila jsem spatřit jeho tvář, plíce jsem měla sevřené, dech trhavý.

Nakonec jsem ho v tom kouři našla. Krvácejícího, zhrouceného u vyvráceného betonového sloupu, rameno nasáklé rudou a oči se mu unav