Lorcan Vane stál v mé ložnici.

Bledý příliv měsíčního světla osvětloval jeho nezaměnitelné rysy. Měl na sobě černé upnuté kalhoty, tmavé tričko a na míru šité černé sako, díky kterému bez námahy splýval s hrozivou nocí. Vypadal jako přízrak, který se zhmotnil ze samotných stínů. Puls mi bušil do žeber ve zběsilém rytmu. Do tváře mi vystoupila horkost z okamžitého vyděšeného uvědomění si, co mohl