Viděla jsem, jak z jejích modrých očí vyprchává život, a ušklíbla se.

„Já... nemůžu... uvěřit, že ty...“ Podívala se dolů na mou ruku, která svírala nůž, jenž vězel hluboko v jejím srdci.

„No ano, nemám ráda, když mě někdo nutí dělat věci, které dělat nechci,“ odvětila jsem. „A čím jste vy tak výjimečná? Právě jsem zabila vlastního otce.“

Vypukl chaos. Jeden ze strážců mě popadl a já ho odstrčila.