O měsíc a půl později, Thajsko.

Moře tu mělo barvu očí ženy z obrazu, který pro mě Lorcan přinesl, když jsem se procházela po pláži a zastavila se u kávového stánku. Byla jsem tu už štamgast, ale dnes to tu vypadalo na nějaké shromáždění; normálně na této straně pláže nebývá moc lidí. Sedla jsem si na své místo v rohu, u zdi, odkud mám stále dokonalý výhled: na širé moře a zlatavý písek před ním.