Výkřik „vrahu“ mi zemřel v hrdle ve zlomku vteřiny, kdy se jeho silná paže ovinula kolem mého pasu. Přitiskl mě těsně na svou postavu, pevnou jako skála, a nenechal mezi našimi těly absolutně žádný prostor. Byla jsem uvězněná mezi nepoddajnými mahagonovými dveřmi a jeho tyčící se hrudí. Srdce mi bušilo do žeber jako lapený pták a každý zběsilý úder mi hlasitě rezonoval v uších. Cítila jsem, jak se