Pohled třetí osoby

Dane nedokázal od toho hovoru klidně sedět.

Slunce kleslo nízko a vrhalo dlouhé stíny přes palubu lodi. Přecházel po délce místnosti, prohraboval si rukou vlasy, pak se prudce zastavil, jen aby vzápětí začal znovu.

Torinova slova se mu rozléhala v mysli jako tlukot srdce – vyrovnaná, neúprosná, nemožná umlčet.

Lhal jsem. Táta byl ještě naživu. Mluvil jsem s ním.

Stále slyšel ten